Docházkový systém
Docházkový systém slouží k evidenci příchodů a odchodů zaměstnanců. Firmám pomáhá především při optimalizaci a automatizaci procesů a zároveň šetří čas a peníze. Docházkový systém lze propojit s dalšími systémy jako je např. účetní nebo mzdový systém.
Docházkový terminál je nedílnou součástí každého docházkového systému. Každý zaměstnanec „je vybaven“ identifikačním prvkem – kartou, klíčenkou, heslem – kterým se prokáže na docházkovém terminálu. Moderní docházkové terminály podporují kromě standardních identifikačních prvků také identifikaci zaměstnance prostřednictvím biometrických údajů, přičemž nejčastěji se můžeme setkat se skenováním otisků prstů.
Dveřní dorozumívací zařízení (DDZ)
Domácí dorozumívací zařízení jsou všem dobře známá i pod označením elektronický vrátník nebo domácí resp. domovní telefon. Vrátníky jsou nejrozšířenějším zabezpečovacím systémem a nacházejí se téměř v každém bytě, domě či firmě. Standardně se skládají z venkovní a vnitřní jednotky, kdy návštěvník komunikuje pomocí venkovní jednotky a domácí prostřednictvím vnitřní jednotky. Domácí vrátníky mají velké množství variací a díky modulárnosti tohoto systému jej lze použít na každý menší či větší objekt.
Dveřní jednotka / Domácí telefon je zařízení zabezpečující audio / audiovizuální kontakt mezi volající a volanou osobou, přičemž volaná osoba může volající osobě na dálku umožnit vstup do objektu. Také může fungovat i jako přístupový systém, kdy například přiložením RFID karty, využitím biometrie nebo zadáním přístupového kódu lze otevřít dveře.
- Vnější dveřní jednotka je zpravidla umístěna na veřejně přístupném místě, aby se mohla ohlásit jakákoli příchozí osoba. V závislosti na konkrétním typu může být dveřní jednotka osazena tlačítky, mikrofonem, čtečkou biometrických údajů nebo kamerou.
- Vnitřní dveřní jednotka bývá zpravidla umístěna v blízkosti vstupu do objektu, recepci nebo v místnosti, ve které se během dne nejčastěji zdržují obyvatelé domu či bytu. V závislosti na typu použitého systému si pod pojmem vnitřní dveřní jednotka můžeme představit klasický sluchátkový telefon, ale může být použit i videotelefon připomínající tablet.
Komunikace v reálném čase (RTC) je jakýkoli způsob komunikace, při kterém si všichni uživatelé mohou vyměňovat informace okamžitě nebo se zanedbatelným časovým zpožděním. V RTC vždy existuje přímá cesta mezi zdrojem a cílem.
Elektrická požární signalizace
Princip adresovatelného systému elektrické požární signalizace spočívá v tom, že na požární smyčce nebo lince je každý hlásič přímo adresovatelný, což oproti konvenčnímu systému s sebou přináší řadu výhod. Pomocí adresovatelného systému lze přesně určit, v jakém prostoru se konkrétní hlásič nachází. To znamená, že v případě vypuknutí požáru v rozsáhlém objektu lze snadno a rychle určit přesné místo vypuknutí požáru.
Akustické signalizační zařízení – lidově řečeno siréna – je zařízení upozorňující na přítomnost hrozícího nebezpečí prostřednictvím jedinečného akustického tónu, který je nezaměnitelný s okolními zvuky.
Autonomní požární hlásiče jsou nezastupitelné především díky své nezávislosti. Tyto hlásiče lze instalovat na místa, kde není připravena kabeláž a hrozí riziko vzniku požáru nebo otrava oxidem uhelnatým. Autonomní požární hlásiče mají ve svém těle integrované požární senzory, vyhodnocovací techniku, světelnou a zvukovou signalizaci. Napájení autonomních hlásičů je zajištěno obvykle pomocí 9V baterie.
Detektory plynů reagují na přítomnost různých plynů, které vznikají jako důsledek chemických reakcí vznikajících při požáru.
Hlásicí linka je vedení spojující skupinu hlásičů s ústřednou. Nevýhoda hlásicí linky, ve srovnání s požární smyčkou, spočívá v tom, že při přerušení linky dojde ke ztrátě komunikace mezi ústřednou a hlásiči.
Požární hlásicí smyčka je vedení spojující skupinu hlásičů s ústřednou, vstup i výstup požární smyčky jsou propojeny s ústřednou. Požární hlásicí smyčky jsou tvořeny kabely o průměru minimálně 0,5 mm. Nesmírnou výhodou požární smyčky je její kruhové zapojení. V praxi to znamená, že i při přerušení kabeláže dochází k částečné komunikaci mezi ústřednou a hlásiči.
Hlásič oxidu uhelnatého nás upozorňuje na přítomnost jedovatého oxidu uhelnatého (CO), který vzniká nedokonalým spalováním, a proto by měl být součástí každé domácnosti, ve které se používají krby, kamna nebo pece.
Provozní kniha elektrické požární signalizace je určena pro zápis pravidelných provozních hlášení a evidenci pravidelných kontrol.
Kombinovaný požární hlásič je typ požárního hlásiče, který kombinuje více detekčních technologií pro zvýšení spolehlivosti detekce požáru. Tyto hlásiče jsou vybaveny více senzory, které jsou schopny detekovat více faktorů vznikajících při požáru. Nejběžnější kombinací je použití opticko-kouřového a teplotního senzoru. Opticko-kouřový detektor je schopen detekovat přítomnost kouře, zatímco teplotní senzor reaguje na nárůst teploty v okolí hlásiče. Tyto dva senzory pracují nezávisle na sobě.
Kombinované signalizační zařízení je kombinací akustického signalizačního zařízení (sirény) a optického signalizačního zařízení (majáku). To znamená, že v případě spuštění poplachu toto zařízení upozorňuje na hrozící riziko pomocí světelných záblesků a zároveň prostřednictvím výrazného akustického tónu.
Konvenční systém elektrické požární signalizace je tvořen ústřednou a smyčkami / linkami. Na smyčky / linky jsou připojeny požární hlásiče. Každá konvenční smyčka / linka zajišťuje určitou část budovy. Při výskytu poplachu je možné určit, na které smyčce / lince vznikl požár, ale nedokážeme zjistit ve které části smyčky / linky se požár vyskytuje.
Lineární požární hlásiče se používají především ve velkých skladech, výrobních halách nebo průmyslových objektech. Lineární hlásič se umístí na stěnu chráněného objektu a na protější stranu se následně umisťuje odrazová deska. Hlásič vysílá infračervený paprsek, který se odráží od odrazové desky a následně je opět vyhodnocován hlásičem. Kouř pocházející z případného požáru naruší infračervený paprsek, čímž dojde k vyhlášení poplachu.
Manuální požární hlásič bývá označován také jako tlačítkový hlásič a je tvořen mechanickým tlačítkem, které je uloženo v plastovém krytu. Většina tlačítkových hlásičů obsahuje i krycí sklíčko, bránící neúmyslnému spuštění hlásiče. Požární poplach lze spustit zatlačením tlačítka.
Opticko-kouřový požární hlásič je typ požárního hlásiče, který využívá optický senzor k detekci přítomnosti kouře v prostoru. Díky své schopnosti mají opticko-kouřové požární hlásiče rychlejší reakci na pomalé hoření a vznik kouře, což je činí účinnými při detekci požáru v jeho raných stádiích.
Optické signalizační zařízení – nazývané také maják – je zařízení vytvářející silný světelný záblesk (obvykle červené, bílé nebo oranžové barvy) upozorňující přítomné osoby na hrozící nebezpečí.
Plamenný požární hlásič reaguje na infračervené a ultrafialové záření vyzařované během požáru z plamene.
Požární hlásič je elektronické zařízení reagující alespoň na jeden fyzikální nebo chemický jev vznikající při požáru. Jeho hlavním úkolem je rychlá a spolehlivá identifikace potencionálního požáru. Existuje několik typů požárních hlásičů a většina z nich funguje na principu detekce kouře, tepla a plamene.
Požární hlásicí smyčka představuje kruhové zapojení požárních hlásičů, přičemž začátek i konec linky je propojen s ústřednou. V závislosti na typu použité elektrické požární signalizace lze z požární hlásicí smyčky vyvést odbočku sestavenou z konvenčních prvků.
Signalizační zařízení slouží k informování osob o hrozícím nebezpečí. Signalizace nebezpečí musí být jasně rozpoznatelná od ostatních okolních podnětů. Z tohoto důvodu se pro signalizaci používají silné akustické tóny a světelné záblesky.
Teplotní požární hlásič reaguje na zvýšení teploty okolního prostředí při překročení stanovené hodnoty (termomaximální) nebo při prudkém zvýšení teploty za krátký časový interval (termodifernciální). Teplotní hlásiče se používají zejména v prostředí, kde nelze použít kouřový hlásič, neboť při požáru nevznikne dostatečně velké množství kouře potřebného pro detekci. Teplotní hlásiče můžeme rozdělit na termomaximální a termodiferenciální.
- Termomaximální hlásič spustí poplach v případě, že teplota prostředí dosáhne vyšší hodnoty, než má hlásič přednastavenou. Tato hodnota bývá obvykle cca 60 °C. Hlásič je vhodné instalovat do prostor, ve kterých se předpokládá výskyt otevřeného ohně.
- Termodiferenciální hlásič vyhlašuje poplach při prudkém zvýšení teploty za určitou časovou jednotku, absolutní teplota prostředí přitom nemusí být vysoká. To znamená, že pokud se během časové jednotky zvýší teplota o stanovenou hodnotu, tak dojde ke spuštění poplachu.
Ústředna je srdcem celé elektrické požární signalizace. Na ústřednu jsou napojena všechna ostatní zařízení jako například požární hlásiče, signalizační zařízení a další doplňkové příslušenství. Ústředna napájí celý systém a zároveň vyhodnocuje stavy připojených požárních hlásičů. V případě zjištění požáru některým z hlásičů, spustí ústředna signalizační zařízení a případně odešle poplachový stav na pult centrální ochrany. Neméně důležitým úkolem ústředny je sledování poruchových stavů.
Kamerové systémy
S rozlišením maximálně 1 Mpx se můžeme setkat u všech analogových kamer anebo u IP kamer s rozlišením HD Ready (1280 x 720 px). Kamery s tímto rozlišením se nejčastěji používají jako tzv. přehledové, tedy v případech, kdy není požadován příliš detailní obraz.
Rozlišení označované jako Full HD je obecně považováno za nejrozšířenější. Jedná se o kamery s rozlišením 1920 x 1080 px, tj. 2 Mpx. Tyto kamery již lze využít i pro snímání detailů a je možnost použít digitální zoom (přiblížení obrazu).
Kamery s rozlišením 5 a více megapixelů se využívají v případech, kdy je nezbytné mít možnost sledovat i malé detaily. Setkat se s nimi můžeme při monitorování rozsáhlých scén, u kterých chceme využívat digitální zoom. Jednat se může například o náměstí, sportovní stadiony nebo například parky. Stejně tak mohou být použity při monitoringu chyb ve výrobních procesech.
Kamery s rozlišením 4K a vyšším se vyznačují skvělou kvalitou obrazu. Díky velkému množství pixelů, ze kterého se skládá výsledný obraz, mají schopnost zachytit i nejmenší detaily a vysoké rozlišení je i zárukou správného vyhodnocení videozáznamu. Název 4K je odvozen od minimálního horizontálního rozlišení 4000 pixelů.
Zkratka 3D DNR označuje 3D digitální redukci šumu. Tato funkce digitálně snižuje obrazový šum a zamezuje vzniku chyb při vykreslování barev. 3D DNR analyzuje pixely, individuálně je přizpůsobuje a díky tomu je pak získaný výsledný obraz co nejvěrnější. Technologie 3D DNR sice umožňuje redukovat šum na snímané scéně, nicméně její velkou nevýhodou je rozmazání pohybujících se objektů.
Moderní kamery vybavené 4G modulem se přímo připojují k rychlé mobilní datové síti prostřednictvím vložené SIM karty. Instalace kamerového bodu je tak díky eliminaci datových kabelů nesrovnatelně jednodušší.
Elektronický obvod, který udržuje konstantní úroveň signálu – při nízkých úrovních osvětlení zesiluje výstupní signál. Obraz je tak jasnější, ale může docházet k jeho zkreslení.
Systém automatického vyvážení bílé průběžně analyzuje všechny fragmenty obrazu právě z hlediska vyvážení bílé. Funkce ATW automaticky nastavuje barevné podání obrazu a optimalizuje jas celé pozorované scény.
Funkce, která má na starosti správné barevné podání obrazu. Při změně barevné teploty osvětlení – například při přechodu z denního světla na zářivkové – provede korekci barevných složek obrazového signálu tak, aby barva obrazu byla co nejrealističtější.
Funkce kompenzující protisvětlo. Díky BLC jsou viditelné i objekty, které by byly jinak zastíněné, tmavé nebo by byly vidět pouze obrysy. Rušivé protisvětlo lze kompenzovat v rámci celého obrazu nebo jen ve vybraných oblastech.
Citlivost vyjadřuje schopnost kamery snímat obraz i ve špatných světelných podmínkách. Hodnota tohoto parametru bývá obvykle uvedena pro danou kameru v její technické specifikaci, a to samostatně pro barevný a černobílý režim. Citlivost se uvádí v jednotkách intenzity osvětlení – luxech (lx).
Funkce automatického čtení registračních značek vozidel s využitím kamer může být označena zkratkou ANPR nebo LPR. Kamery vybavené touto funkcí mohou monitorovat strategické komunikace, ale lze se s nimi setkat i v parkovacích domech nebo parkovištích s automatizovaným provozem.
Funkce Day/Night je určena pro barevné kamery a slouží k zajištění optimálního přechodu mezi barevným a černobílým režimem kamery při změně světelných podmínek. Hraniční citlivost je buď pevně nastavena výrobcem nebo ji lze v závislosti na modelu kamery nastavit individuálně dle konkrétních požadavků a podmínek. Díky této funkci je v nočních hodinách k dispozici ostrý černobílý obraz, namísto naprosté tmy v barevném režimu.
Funkce „odstranění mlhy“ je k dispozici v mnoha kamerách a slouží k digitálnímu potlačení nepříznivých vlivů počasí. Může se jednat například o déšť, sněžení nebo mlhu, které mohou způsobit to, že je obraz rozmazaný, nejasný a vytrácí se z něj detaily. Princip fungování funkce Defog se může lišit v závislosti na výrobci a modelu kamery.
Detekce obličeje patří do kategorie analytických funkcí kamerových systémů. Software kamery průběžně vyhledává lidské obličeje a při jejich detekci spustí předdefinovanou akci. Funkci lze využít například pro zabezpečení vchodu do budovy.
Detekce pohybu je jednou z nejpoužívanějších inteligentních funkcí v oblasti kamerových systémů, která umožňuje analyzovat pohyb na sledované scéně na základě vyhodnocení změn v rámci určité série snímků. Pokud jsou splněny nastavené podmínky pro zachycení pohybu, následuje aktivace dalších funkcí a akcí.
S funkcí dewarp se můžeme setkat u kamer s objektivem typu fisheye čili rybí oko. Tento typ objektivu totiž vytváří zakřivený a zkreslený obraz. A právě funkce dewarp má tyto nedokonalosti díky korekčním algoritmům odstranit a vytvořit obraz, který poskytují kamery se standardním typem objektivu.
S funkcí DNR se u moderních kamer můžeme setkat velmi často. Jejím úkolem je odstranit z obrazu rušivý vliv digitálního šumu, který se v obraze může vyskytuje při zhoršených světelných podmínkách. Funkce DNR existuje v různých modifikacích (DNR, SDNR, 2D DNR, 3D DNR). Výhoda DNR a SDNR, kromě lepšího obrazu, je také v tom, že snižuje nároky na ukládání na disk o 70 % při kompresích H.264 a MPEG-4 a 40 % při kompresi MJPEG.
Funkce DWDR je digitálním ekvivalentem funkce WDR. Na rozdíl od WDR, které bývá označováno jako True WDR nebo pouze WDR, se jedná pouze o digitální zpracování, a proto nedosahuje takové kvality jako WDR integrované přímo v kameře. U instalací, kde není potřeba kvalitní „true“ WDR, postačuje i DWDR a také cena kamery je potom nižší.
Funkce EIS má za cíl eliminovat nežádoucí pohyby kamery, které by mohly způsobit rozmazání obrazu. Jedná se určitý typ softwarové stabilizace obrazu, která prostřednictvím v kameře integrovaných snímačů pohybu a vibrací, provádí vyrovnání obrazu. Pokud má kamera nízké rozlišení, může nastat problém při digitálním zvětšení obrazu, kdy se zhoršuje kvalita videa. U kamer s vysokým rozlišením je toto zhoršení kvality potlačeno.
Při využití kamer a switchů podporujících technologii ePoE lze napájet kameru po UTP kabelu a současně přenášet i data až na vzdálenost 800 metrů. V takovém případě lze dosáhnout přenosové rychlosti až 10 Mbps. Do vzdálenosti 300 metrů je možné kamery napájet standardem PoE+ a přenosová rychlost dosahuje hodnoty až 100 Mbps.
Zkratka HD – v originále High Definition – označuje rozlišení 1280 x 720 pixelů s poměrem stran 16:9. Mnoho výrobců IP kamer umožňuje u HD kamery přepnout poměr stran na 4:3, přičemž horizontální rozlišení zůstává zachováno, ale vertikálně je zvětšené.
Technologie od společnosti Dahua, která pro přenos signálu používá koaxiální kabel. Díky tomu lze HDCVI systémem jednoduše nahradit analogový systém bez nutnosti instalace nové UTP kabeláže a využít stávající rozvody. Při použití vhodného převodníku lze využít i UTP kabeláž. HDCVI technologie umožňuje přenos obrazu v rozlišení až 4K (Ultra HD), audio signálu a datového signálu pro ovládání PTZ kamery. Nechybí ani možnost napájení kabelem, která v tomto případě nese označení PoC.
HLC slouží ke kompenzaci příliš jasných resp. „přesvětlených“ bodů a oblastí v obraze, kvůli kterým nelze pozorovat detaily některým snímaných objektů. Tako rušivě může působit sluneční svit, rozsvícené světlomety vozidla nebo třeba i lampy pouličního osvětlení.
Hybridní záznamová zařízení, označována také jako XVR, umožňují současně vytvářet záznam z IP kamer i z analogových kamer. Poměr analogových/IP vstupů záleží na výrobci a konkrétním typu záznamového zařízení.
Stupně IK popisují úroveň mechanické odolnosti daného zařízení. Norma ČSN EN 62262 respektive mezinárodní norma IEC 62262 jich rozlišuje celkem 11, od 0 do 10. Například zařízení se stupněm ochrany IK 10 (tzv. antivandal) odolá nárazu s kinetickou energií 20 J (ekvivalentem je dopad tělesa o hmotnosti 5 kg z výšky 40 cm).
Díky infračervenému přísvitu (IR) mohou kamery poskytovat kvalitní obraz i za slabého nebo žádného osvětlení scény, přičemž infračervené záření je pro lidské oko prakticky neviditelné. Nejčastěji používané vlnové délky IR světla jsou 850 nm (lze vidět zapnuté IR LED) a 950 nm (nelze vidět zapnuté IR LED). Aby bylo možné vytvořit obraz scény osvětlené infračerveným světlem, musí být kamera samozřejmě vybavena také infračerveným senzorem.
IP kamery se od svých analogových „předků“ liší možností oboustranné komunikace prostřednictvím protokolu TCP/IP, navíc lze pro jejich provoz využít stávající síťovou infrastrukturu. Další výhodou, ve srovnání s analogovými kamerami, je velikost rozlišení. Jen pro srovnání – analogová technologie PAL má limit 0,4 Mpx, zatímco aktuálně nejmodernější IP kamery se mohou pochubit rozlišením až 10K resp. 61 Mpx. IP kamery mohou být vybaveny i mnoha inteligentními a analytickými funkcemi např. detekcí překročení hranice, čtením RZ vozidel, detekcí a rozpoznáváním osob, heatmapy atd. Velkým plusem pro IP kamery je i to, že mohou být dostupné kdekoli, kde je k dispozici připojení k internetu.
Komprese videa je v případě kamerových systému klíčovou záležitostí, protože bez ní by velmi rychle došlo k zaplnění úložiště resp. vyčerpání jeho kapacit, nemluvě o vysokých nárocích na datovou propustnost sítě atd. Z těchto důvodů se začaly využívat různé kompresní kodeky, které dokáží redukovat výše uvedené datové toky, aniž by došlo ke ztrátě kvality přenášeného obrazu. Komprese s označením H.264 je již jakýmsi standardem, ale velmi rozšířené jsou i modernější kodeky H.265 a H.265+.
Jedná se o technologii původně vyvinutou společností Avigilon. LightCatcher má za úkol maximálně zvýšit kvalitu obrazu za špatných světelných podmínek a minimalizovat obrazový šum a zkreslení.
Multihead kamera má v jednom těle integrované dva a více objektivů, díky kterým dokáže pokrýt široká prostranství. Může tak nahradit několik samostatných kamer, což může být velmi výhodné z technického i ekonomického hlediska.
Tato funkce patří do rodiny analytických funkcí. V záběru kamery je vyznačena střežená oblast, u které je monitorováno její neoprávněné narušení. Pokud do této zóny vstoupí objekt, dojde ke spuštění alarmu.
Je typ širokoúhlého objektivu, jehož čočka má velmi široký úhel záběru. Objektivy tohoto typu mohou zobrazit záběr široký až 180°. Nevýhodou může být zkreslení výsledného obrazu na výstupu, ale i to lze případně kompenzovat a získat tak ve finále standardní obraz.
Ohnisková vzdálenost je jedním ze základních parametrů každého objektivu. Udává se v milimetrech a lze z něj odvodit velikost zorného úhlu. Také platí, že s rostoucí ohniskovou vzdáleností klesá hodnota zorného úhlu a objektiv zachytí menší plochu scény. Objektivy s velkou ohniskovou vzdáleností mají schopnost přiblížit i velmi vzdálené objekty.
Některé typy kamer jsou z výroby vybaveny speciální analytickou funkcí určenou k ochraně vytyčeného perimetru – hranice – střeženého objektu. Kamerový systém tak navíc kromě informace o pokusu o neoprávněný vstup poskytuje i možnost okamžité vizuální kontroly vzniklé události.
Jedná se o organizaci zabývající se standardizací komunikace IP zařízení (IP kamer) v oblasti videodohledu. Vznikla v roce 2008 na základě společné iniciativy společností Sony, Bosch Security Systems a Axis Communications. Je autorem několika variant tzv. specifikací ONVIF v rámci kterých jsou implementovány různé skupiny funkcí kamer. Jedná se o funkce, jejich použití výrobce neomezil pouze v rámci svých produktů.
Jedná se o funkci, která zobrazuje ovládací menu zařízení přímo do obrazu kamery. V menu se lze pohybovat buď prostřednictvím tlačítek nebo joysticku umístěných na kameře nebo prostřednictvím protokolu RS-485. V některých případech je nutné použít servisní monitor.
Jedná se o technologii vyvinutou společností Dahua, která je určena pro HDCVI kamerové systémy. Díky PoC lze prostřednictvím koaxiálního kabelu současně přenášet videosignál, napájení a řídicí signály až do vzdálenosti 400 m. Odpadají tak náklady spojené s instalací dalších zdrojů napájení a instalace je celkově jednodušší.
Power over Ethernet je technologie, která dokáže využít datový kabel současně k přenosu napájení i dat. To je velmi výhodné právě v případě IP kamer a dohledových systémů. Výhodou také je, že lze bez omezení kombinovat PoE a ne-PoE zařízení, aniž by hrozilo jejich poškození. Dle přenášeného výkonu se rozlišuje několik standardů PoE napájení.
Jak již název napovídá, tato analytické funkce slouží k monitorování počtu osob v určité oblasti. Kamera dokáže vyhodnocovat počty příchozích i odcházejících osob a takto získaná data lze dále statisticky využívat a vytvářet např. různé bilance atd.
Funkce, která umožňuje zamaskovat části snímané scény, které nemají být součástí videozáznamu. Privátní zóny slouží k zajištění soukromí v případě, že je součástí záběru například pohled do soukromých oken, na soukromý pozemek apod.
Jedná se o analytickou funkci, která vyvolá poplach v případě, že objekt překročí „virtuální“ linii, předdefinovanou v rámci snímané scény.
Zdrojem viditelného bílého světla mohou být buď LED diody, integrované přímo v těle kamery nebo se může jednat o externí LED reflektor. Přísvit samozřejmě slouží ke zlepšení špatných světelných podmínek panujících v rámci snímané scény.
Konstrukce PTZ kamery umožňuje obsluze ovládat nasměrování objektivu horizontálně, vertikálně a navíc přitom měnit optický zoom. PTZ kamery jsou také často vybaveny některými specifickými funkcemi, které např. umožňují automatické sledování objektů (Auto tracking) nebo předchozí nastavení trasy, po které se má objektiv pohybovat (Pattern). Dále lze nastavit přechod mezi dvěma body (Scan/Swing) nebo třeba předdefinovat určité pozice objektivu (Preset).
Region of Interests neboli oblast zájmu – funkce sloužící k optimalizaci množství zpracovávaných dat. Je založena na tom, že jsou zpracovávány jen zvolené oblasti obrazu. Výhodou pro uživatele je snížení nároků na datovou propustnost datové infrastruktury a kapacitu úložiště.
Pokročilá analytická funkce, díky které umí kamera identifikovat obličeje osob nacházejících se v záběru. Pro provedení identifikace musí být v systému uloženy „referenční“ fotografie požadovaných osob. Stejně tak je důležité používat pro účely identifikace osob kamery s vyšším rozlišením. V neposlední řadě je také potřeba dodržovat všechny platné právní normy týkající se ochrany soukromí a nakládání s osobními údaji.
Standart asynchronní sériové komunikace přenosu dat mezi elektronickými zařízeními.
Další ze standardů sériové komunikace, který vychází ze svého předchůdce RS-232, a který se využívá především v průmyslovém prostředí. Narozdíl od RS-232 umožňuje vytvářet sítě/sběrnice s až 32 zařízeními, přičemž komunikace může probíhat až na vzdálenost 1 200 m.
Funkce může být označována také jako DSS – Digital Slow Shutter – v doslovném překladu „pomalá digitální uzávěrka“. Jejím úkolem je při špatných světelných podmínkách zajistit co nejvíce světla dopadajícího na obrazový senzor tak, aby bylo dosaženo co nejlepšího výsledného obrazu. Nevýhodou je, že dlouhý čas závěrky může způsobit rozmazání objektů pohybujících se ve tmě. Z toho důvodu často probíhá nastavení DSS dle konkrétních požadavků a prostředí.
Jedná se o „inteligentní“ verzi standardního IR (infračerveného) přísvitu. Zatímco standardní IR přísvit pracuje na maximální výkon bez ohledu na to, co se na scéně děje, Smart IR přísvit optimalizuje intenzitu přísvitu tak, aby například přibližující se objekty a osoby nebyly přesvětlené a byly co nejvíce identifikovatelné.
Hodnota snímkové frekvence říká, kolik samostatných snímků zachytí zařízení za 1 sekundu. Jednotka je fps – frames per second. Zjednodušeně lze říct, že video je tím plynulejší, čím vyšší je použitá snímková frekvence. Vysoká snímková frekvence je také vhodná pro zaznamenávání rychlých událostí. Práce s vysokou snímkovou frekvencí klade vyšší nároky na výkon i paměť použitého hardwaru.
Funkce SSA – Smart Scene Adaptive – je jednou z funkcí, které slouží k automatické kompenzaci nežádoucího protisvětla úpravou expozice. V tomto případě je selektivně snižován příliš vysoký jas (světlomety automobilu, pouliční osvětlení apod.) a zvyšován jas v oblastech, kde je jas nízký.
Díky těmto technologiím je k dispozici barevný obraz z kamer i za světelných podmínek, při kterých už jiné kamery pracují v nočním (monochromatickém) režimu. Toho je dosaženo především použitou technologií obrazových čipů a vysokou světelností použitých objektivů. V případě technologie Full-color Starlight je barevný obraz k dispozici nepřetržitě za všech světelných podmínek.
Starlight – hraniční intenzita osvětlení 0,01 lx / pro objektiv F1.4
Full-color Starlight – hraniční intenzita osvětlení 0,001 lx / velmi světelný objektiv F1.0
Jedná se o parametr, který říká, kolik světla projde objektivem. Platí, že čím nižší je hodnota světelnosti, tím menší „odpor“ klade objektiv průchodu světla, což je klíčové pro snímání obrazu ve špatných světelných podmínkách. Nejkvalitnější objektivy mají světelnost f/1.2, f/1.0 a nižší. Dobrých výsledků lze dosáhnout i s objektivy se světelností f/1.4, f/1.8, případně f/2.8 u objektivů se zoomem.
Tato funkce umožňuje vizualizovat počet osob detekovaných v rámci snímané scény a lze tak jednoduše získat přesnou představu o intenzitě pohybu osob v různých částech monitorované oblasti. Zatímco místa s minimálním pohybem osob označuje modrá barva, frekventované oblasti mají barvu oranžovou až červenou. Heatmapy často nacházejí uplatnění v oblasti zabezpečení nebo marketingu, ale jejich využití je samozřejmě mnohem širší.
Turret kamera – někdy také nazývána jako eyeball nebo flat-faced kamera – v podstatě představuje kombinaci dome kamery se skleněnou krycí kopulí a bullet kamery. Část s objektivem a IR přísvitem má tvar koule na straně seříznuté do roviny a tato koule je zasazena v základně, která umožňuje její otáčení kolem svislé i vodorovné osy. Hlavními výhodami turret kamery jsou větší nenápadnost ve srovnání s bullet kamerou a lepší kvalita nočního obrazu ve srovnání s dome kamerou, jejíž skleněná krycí kopule může způsobovat nežádoucí odlesky, v krajním případě může dojít k jejímu zamlžení.
Jedná se o pokročilou funkci vycházející z technologie WDR, kdy dochází ke skládání obrazů získaných při vysoké a při nízké rychlosti závěrky. Narozdíl od ní však pracuje s jednotlivými pixely a nikoli s přeexponovanými a podexponovanými plochami. Díky tomu také dosahuje lepších výsledků. Je vhodná pro scény s velkým kontrastem osvětlení (např. interiér s okny, do kterých intenzivně svítí Slunce).
Objektiv, jehož konstrukce umožňuje provést manuální nastavení ohniskové vzdálenosti a upravit tak velikost a „přiblížení“ monitorované oblasti – manuální zoom. Jedná se o řešení na pomezí mezi objektivem s pevnou ohniskovou vzdáleností a motor zoom objektivem.
Současné modely bezpečnostních kamer a záznamových zařízení nabízejí svým uživatelům – v závislosti na konkrétním modelu – celé spektrum statistickým, inteligentních a analytických funkcí. Může se například jednat o detekci překročení určité hranice (čáry), čtení registračních značek vozidel, rozpoznávání obličejů osob, detekci plamene nebo tvorbu tzv. heatmap zobrazujících četnost výskytu osob v rámci sledované scény. Dostupných funkcí je však k dispozici mnohem víc.
Jedná se u funkci zajišťující kompenzaci nežádoucího protisvětla v rámci snímané scény – eliminace velkých světelných kontrastů. Způsob implementace této funkce se u jednotlivých výrobců liší, ale nejčastěji se jedná o speciální algoritmus, který kombinuje snímky pořízené s rychlou a pomalou závěrkou. U obou obrazů se provede vyhodnocení světlých a tmavých oblastí a vytvoří se výsledný snímek.
Primárně můžeme rozlišit zoom optický a digitální. Hlavní nevýhodou digitálního zoomu je ztráta kvality obrazu, ale výhodou oproti optickému zoomu je možnost jej použít jak u živého obrazu, tak při práci se záznamem. V případě optického zoomu dochází k reálné změně ohniskové vzdálenosti objektivu, přičemž tuto změnu lze provádět na dálku prostřednictvím IP komunikačního protokolu (IP kamery) nebo protokolu RS-485 (analogové, HDCVI systémy). V případě varifokálního objektivu probíhá úprava ohniska ručně.
Nouzové zvukové systémy
Evakuační hlášení může mít podobu oznámení nebo upozornění, které přehrává nouzový zvukový systém při výskytu požáru či jiného nebezpečí. Evakuační hlášení má za úkol informovat osoby o výskytu nebezpečí a zároveň přehrává pokyny, které mají za cíl zajistit rychlou a klidnou evakuaci. Je nezbytné zajistit, aby evakuační hlášení byla jasně srozumitelná a slyšitelná i na vzdálenějších místech objektu.
Line Array reproduktor je speciální reproduktor navržený tak, aby poskytoval přesné a rovnoměrné zvukové pokrytí celé oblasti. Základním principem line array reproduktoru je jejich uspořádání v řadě, kde jsou jednotlivé reproduktory uspořádány vedle sebe na stejné horizontální ose. Takové rozmístění umožňuje soustředit zvuk do konkrétní oblasti, což snižuje odrazy od stěn a stropů a minimalizuje akustické interference. Výhodou line array reproduktorů je schopnost pokrýt velké hlediště s rovnoměrnou kvalitou zvuku ve všech jeho částech. Tento typ reproduktoru se nejčastěji používá ve sportovních halách, divadelních sálech nebo obecně ve velkých místnostech používaných pro kulturní akce.
Mikrofonní stanice / mikrofon je zařízení sloužící k přeměně akustického signálu na signál elektrický, který je následně zesílen, zpracován a „odeslán“ do reproduktorů. Mikrofonní stanice / mikrofony lze dělit na zařízení určená k evakuačním nebo obecným hlášením. Mikrofonní stanice mají ve svém těle zabudovaný kompresní obvod zajišťující minimální zkreslení a maximální čistotu zvuku.
Napájecí zdroj je zařízení, které napájí ústřednu nouzového zvukového systému a zároveň i všechny ostatní komponenty. Z bezpečnostních důvodů musí nouzový zvukový systém obsahovat napájecí zdroj a zároveň i záložní napájecí zdroj. Napájecí zdroj je připojen na veřejnou elektrickou síť. Záložní napájecí zdroj by měl obsahovat dobíjecí baterii. K jeho spuštění by mělo dojít v případě výpadku elektrické energie nebo při poruše hlavního napájecího zdroje.
Nouzový zvukový systém (NZS) je bezpečnostní systém, jehož hlavním cílem je včasné varování osob při vzniku požáru nebo při výskytu jiných nebezpečných situací. Tento systém používá připravené hlasové nahrávky k upozornění osob a obsahuje bezpečnostní pokyny, které je nezbytné dodržovat během evakuace. Nouzový zvukový systém lze využít i ke komerčním účelům – to znamená k přehrávání obecných hlášení, oznámení, reklamních spotů nebo hudby.
Kniha ERO je určena pro zápis pravidelných provozních hlášení a evidenci pravidelných kontrol nouzového zvukového systému.
Reproduktor je elektromechanické zařízení převádějící elektrický signál na akustické vlnění (zvuk) slyšitelné lidským uchem. Na trhu je velké množství různých typů reproduktorů, které se liší konstrukčně, výkonem, frekvenčním rozsahem nebo citlivostí. Každý typ reproduktoru má své výhody a omezení a je navržen tak, aby měl konkrétní zvukové vlastnosti. Výběr vhodného typu reproduktoru závisí na konkrétní instalaci a požadavcích na zvukový projev reproduktoru.
Reproduktory pro A/B linku obsahují ve svém těle 2 integrované reproduktorové měniče. Během běžného provozu oba měniče fungují najednou, ale v případě poruchy jednoho z měničů zůstává druhý měnič v provozu. Porucha linky A nebo B je signalizována na ústředně.
Skříňkový reproduktor je pravděpodobně nejznámějším typem reproduktoru. Jak název napovídá, tělo tohoto reproduktoru má tvar skříňky, přičemž tento tvar může mít různou podobu (kostka, kvádr, kužel atd.). Skříňkové reproduktory se mohou lišit tvarem, rozměry, výkonem nebo frekvenčním rozsahem, a díky tomu je tak lze přizpůsobit pro každý typ prostoru.
Stropní reproduktor je nainstalován na strop místnosti. Většina stropních reproduktorů (reproduktory do podhledu) je určena pro zapuštěnou montáž, díky čemuž jsou v místnosti téměř neviditelné a nenarušují design interiéru. Současně poskytují dostatečné a rovnoměrné zvukové pokrytí celé místnosti, jelikož je lze rovnoměrně rozmístit po celé ploše místnosti. Tato možnost je výhodná především při ozvučení místností s velkou plochou. Stropní reproduktory se mohou lišit velikostí, kvalitou a výkonem.
Subwoofer je známý svou schopností reprodukovat velmi nízké frekvence a tóny s vysokou intenzitou. Tyto reproduktory mají větší plochu membrány a více výkonu, což jim umožňuje produkovat hluboké basové tóny s vysokou hlasitostí.
Tlakový reproduktor se obvykle používá v místech, kde je požadován vysoký akustický tlak a reprodukce zvuku na dlouhé vzdálenosti. S tlakovým reproduktorem se můžeme nejčastěji setkat u obecních rozhlasů, ve výrobních halách nebo na sportovních areálech.
Tlačítkový hlásič slouží ke spuštění naprogramované evakuační hlášky, která zpravidla obsahuje informace o bezpečném opuštění daného prostoru. Evakuační hláška se spustí až po stisknutí daného přiřazeného tlačítka. Při výběru tlačítkového hlásiče je třeba zvážit do jakých prostor je určen (vnitřní vs. vnější).
Obecné hlášení je oznámení nebo zpráva, která nemá evakuační nebo výstražný charakter. To znamená, že za obecné hlášení je možné považovat jakékoli oznámení, hlášení či reklamní sdělení.
Ústředna nouzového zvukového systému je řídicím prvkem celého systému. Ústředna slouží k přijímání a vyhodnocování signálů. Ústředna nouzové zvukové signalizace bývá obvykle propojena s elektrickou požární signalizací (EPS) a v případě výskytu požáru pak dojde k automatickému spuštění evakuačních hlášení.
Závěsný reproduktor je navržen tak, aby mohl být zavěšen na stropě místnosti, ze které je pak spuštěn do určité pracovní výšky. U závěsných reproduktorů je důležité jejich správné a bezpečné zavěšení. Některé reproduktory mají montážní mechanismy nebo jsou dodávány s montážními sadami, které usnadňují jejich upevnění. Je důležité dbát především na to, aby byly zavěšeny stabilně a bezpečně, aby se předešlo jejich pádu.
Zesilovač je elektronické zařízení sloužící ke zvýšení úrovně audiosignálu. Jeho hlavní funkcí je zesílení elektrického zvukového signálu tak, aby byl dostatečně silný pro reprodukci dostatečně silného zvuku reproduktorem. Zesilovače se liší například výkonem nebo frekvenčním rozsahem a v neposlední řadě také pracovní třídou zesilovače (A, AB, B, D, T, H).
Volba vhodného zesilovače závisí na konkrétní aplikaci. V případě nouzového zvukového systému je nezbytné, aby systém obsahoval také záložní zesilovač. Záložní zesilovač začne pracovat v případě, že dojde k výpadku nebo k poruše jednoho ze zesilovačů.
Zvukový projektor je typ reproduktoru, který je navržen tak, aby zvuk mohl být vysílán primárně jen do určité oblasti. To znamená, že reproduktor přehrává zvuk pouze do oblasti, do které je nasměrován.
OCHRANA PERIMETRU
Infračervené bariéry jsou nejpoužívanějším způsobem ochrany perimetru. Jsou tvořeny vysílačem a přijímačem, přičemž vysílač neustále vysílá infračervené paprsky, které přijímač neustále přijímá. Při přerušení „toku“ těchto infračervených paprsků dojde ke spuštění poplachu. Pro správnou funkčnost bariér je třeba zajistit přímou viditelnost vysílač-přijímač. V závislosti na konkrétním typu mohou mít infračervené bariéry v exteriéru maximální efektivní dosah až 150 m, který však v interiéru může být až několikanásobně větší.
Mikrovlnné bariéry pracují na principu přijímače a vysílače, mezi kterými je vysílán vysokofrekvenční mikrovlnný signál. Mikrovlnný signál má tvar „doutníku“ a při jeho narušení dojde ke spuštění poplachu. Mikrovlnné bariéry disponují vysokým výkonem a odolností proti vzniku falešných poplachů.
Perimetrická nebo obvodová ochrana se zaměřuje na zabezpečení vnějších hranic objektu. Cílem systému ochrany perimetru je detekce neoprávněného překročení vymezených hranic střeženého objektu. Díky tomu má správce majetku, případně bezpečnostní služba, možnost dozvědět se o pachateli co nejdříve ještě předtím, než stihne napáchat škody. Pro ochranu perimetru se používají různé bezpečnostní technologie, ale nejčastěji se můžeme setkat s infračervenými bariérami, mikrovlnnými bariérami nebo s různými způsoby plotové ochrany.
Existuje hned několik bezpečnostních technologií, které jsou navrženy pro monitorování zabezpečení plotů s cílem detekovat pohyb nebo neoprávněnou manipulaci s oplocením (podkopání, přestřižení nebo přelezení). Plotová ochrana může mít například podobu detekčního kabelu, který je připevněn po celé délce obvodového oplocení. Tento kabel vyhodnocuje otřesy, přičemž jeho požadovanou citlivost lze nastavit prostřednictvím softwaru, díky čemuž jsou systémy plotové ochrany spolehlivé a odolné proti falešným poplachům.
Radary patří mezi nejvyspělejší bezpečnostní technologie, které lze použít k ochraně perimetru. Používají se k detekci a přesné lokalizaci pohybujících se objektů bez ohledu na to, zda se jedná o osoby nebo vozidla. Tato zařízení dokáží přesně lokalizovat pohyb na území o rozloze několik tisíc metrů čtverečních a je jedno, zda se jedná o náročný terén nebo rovinatou plochu. Pro zvýšení efektivity lze radary použít v kombinaci s kamerovým systémem. Radary s vysokou přesností určí místo, na které má kamerový systém zaměřit svoji pozornost. Radary dokáží objekty spolehlivě lokalizovat během dne, noci a to za každého počasí.
POPLACHOVÝ ZABEZPEČOVACÍ A TÍSŇOVÝ SYSTÉM / ELEKTRONICKÁ ZABEZPEČOVACÍ SIGNALIZACE
Aktivní detektor pohybu je zařízení navržené pro detekci pohybu v chráněném prostoru. Aktivní detektor vytváří své vlastní pracovní prostředí, které po celou dobu monitoruje a vyhodnocuje. Tyto detektory obvykle obsahují vysílač a přijímač, díky čemuž dokáží porovnávat vstupní a výstupní stavy. V případě rozdílu mezi těmito stavy dojde k vyhlášení poplachu. Do rodiny aktivních detektorů pohybu patří například aktivní infračervené detektory, ultrazvukové detektory nebo mikrovlnné detektory.
Akustický detektor rozbití skla funguje na principu detekce zvuku rozbití skla, který je zachycen mikrofonem. Pro snížení falešných poplachů (způsobených například rozbitím kuchyňského nádobí nebo zvoněním telefonu) vyhodnocují tyto detektory také tlak vzduchu, který se v místnosti změní kvůli rozbití dveřního/okenního skla a proudění venkovního vzduchu do místnosti.
Armování nebo také zapnutí hlídání (střežení) označuje stav, kdy je elektrický zabezpečovací systém v aktivní činnosti a je schopen vyhodnocovat a reagovat na případné narušení bezpečnosti. Armováním uživatel uvede zabezpečovací systém do provozu tak, aby byl schopen detekovat a signalizovat přítomnost narušitele. Systém lze armovat několika způsoby, ale nejčastěji se pro tento účel používají klávesnice, pomocí kterých lze ovládat celý systém.
V elektrickém zabezpečovacím systému je na výběr několik různých detektorů, které se liší především použitou technologií. Každý typ detektoru má své specifické charakteristiky, o kterých dozvíte více v popisech jednotlivých detektorů.
Hlavním úkolem detektoru rozbití skla je detekce specifického hluku nebo vibrací (v závislosti na typu detektoru), které vznikají v případě, kdy se chce pachatel dostat do chráněného objektu přes rozbitá okna nebo dveře.
Detektor zaplavení monitoruje přítomnost vody nebo nadměrné vlhkosti v rámci chráněného prostoru. Tento detektor vyhodnotí zaplavení a spustí poplach v případě, kdy dojde ke kontaktu detektoru/sondy s vodou. Záplavový detektor se obvykle umisťuje především do míst, kde je zvýšené riziko zatopení vodou. Takovými místy mohou být například sklepy, kuchyně, sprchy, toalety, prádelny nebo místnosti s akvárii.
Můžeme říct, že dálkový ovladač je doplňkovým ovládacím zařízením (rozšiřujícím příslušenstvím) klávesnice. Dálkový ovladač slouží především k zapnutí/vypnutí režimu hlídání. Některé dálkové ovladače obsahují dokonce programovatelná tlačítka, u kterých lze nastavit různé doplňkové funkce, jako je například dálkové ovládání garážových dveří nebo kontrola stavu ústředny.
„Disarmování“ označuje stav, kdy elektrický zabezpečovací systém není v aktivním režimu a střežený prostor nehlídá. Střežení může uživatel deaktivovat v celém objektu nebo jen ve vybraných místnostech, a díky tomu pak pohyb v těchto místnostech nezpůsobí spuštění poplachu. Zabezpečovací systém lze tzv. odstřežit nejčastěji zadáním bezpečnostního kódu na klávesnici.
Duální detektor pohybu využívá k detekci osob v chráněné zóně kombinaci dvou detekčních technologií, což zvyšuje spolehlivost a zároveň snižuje četnost falešných poplachů. Duální detektory obvykle umožňují dvojí nastavení – poplach se spustí v případě detekce u obou technologií nebo jen v případě jedné detekční technologie. Duální detektor pohybu nejčastěji obsahuje kombinaci PIR detektoru (pasivní infračervené čidlo) a MW detektoru (mikrovlnná technologie).
Duální detektor rozbití skla obvykle využívá dvě technologie detekce, čož přináší zvýšení úrovně bezpečnosti a zároveň snížení pravděpodobnosti vzniku falešného poplachu. Setkat se můžeme s akusticko-vibračním detektorem rozbití skla, ale v praxi se běžně používají také PIR detektory s integrovaným detektorem rozbití skla.
Elektrický zabezpečovací systém nově označovaný také jako poplachový zabezpečovací a tísňový systém (PZTS) je soubor technických zařízení sloužících k vyvolání poplachu v případě vniknutí nebo pokusu o vniknutí nepovolaných osob do hlídaného objektu. Elektrický zabezpečovací systém poskytuje komplexní řešení, jak zajistit objekt před nechtěnými návštěvníky. V praxi se nejčastěji používá elektrický kabelový zabezpečovací systém propojený, ale pro zjednodušení instalace je možné použít i bezdrátový elektrický zabezpečovací systém.
Falešný poplach označuje situaci, při které dojde k aktivaci poplachového stavu i v případě, že nedošlo k reálnému narušení chráněného prostoru. Vznik falešného poplachu může mít několik příčin, které je třeba co nejrychleji odstranit. Falešný poplach mohou způsobovat lidé (omylem), domácí zvířata, technické problémy, nesprávné nastavení systému nebo nepříznivé přírodní podmínky.
Klávesnice je nedílnou součástí každého elektrického zabezpečovacího systému. Klávesnice zajišťuje správu systému, a proto se obvykle umisťuje na přístupné místo, které je především v blízkosti vchodu/východu do chráněného objektu nebo chráněné zóny. Díky tomuto umístění lze snadno aktivovat nebo deaktivovat bezpečnostní systém. Aktivace/deaktivace bezpečnostního systému probíhá nejčastěji zadáním kódu. Některé klávesnice mohou obsahovat i čtečky pro čtení RFID tokenů.
Komunikátor – označovaný také jako poplachové přenosové zařízení – je komponenta, která slouží k odesílání a přijímání informací/stavů mezi elektrickým zabezpečovacím systémem a koncovým komunikačním zařízením. Pod koncovým komunikačním zařízením si můžeme představit například pult centrální ochrany (PCO) nebo mobilní telefon správce zabezpečovacího systému. Komunikátorů existuje několik typů, které se mezi sebou liší především technologií přenosu dat. V praxi se nejčastěji používají komunikátory typu GSM, GPRS nebo například TCP/IP.
Magnetický kontakt je jednoduché elektromagnetické zařízení, sloužící ke sledování stavu (polohy) dveří, oken nebo jiných vstupních otvorů, jako jsou například brány, garážová vrata nebo světlíky. Hlavním úkolem magnetického kontaktu je detekce otevření. V případě, že je elektrický zabezpečovací systém ve stavu střežení a magnetický kontakt detekuje otevření, dojde ke spuštění poplachu. Magnetický kontakt se skládá z magnetického kontaktu a magnetu, kdy se magnet umístí na pohyblivou část (dveře, okenní křídlo, …) a magnetický kontakt se umístí na pevnou část (zárubeň dveří, okenní rám, …). Otevření okna/dveří způsobí změnu magnetického pole mezi magnetem a magnetickým kontaktem a následně i spuštění poplachu.
Mikrovlnný detektor pohybu patří do skupiny tzv. aktivních detektorů, protože má ve svém těle integrovaný vysílač a přijímač. Vysílač do svého okolí vysílá mikrovlnný signál, který je po odrazu od okolních objektů vyhodnocován přijímačem. Detektor v podstatě vyhodnocuje čas mezi odesláním a přijetím tohoto mikrovlnného signálu. Osoba pohybující se v oblasti detekce způsobí přerušení mikrovlnných vln, což způsobí i změnu zmíněného času a následně dojde ke spuštění poplachu.
Napájecí zdroj dodává elektrickou energii potřebnou pro provoz všech komponent elektrického zabezpečovacího systému (v případě, že nemají vlastní zdroj el. energie). Základní napájecí zdroj poskytuje trvalé napájení systému. Tento napájecí zdroj by však v případě výpadku elektrické energie nedokázal zajistit nepřetržitý chod zabezpečovacího systému. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby každý bezpečnostní systém obsahoval i záložní napájecí zdroj. Záložní napájecí zdroj je obvykle tvořen bateriemi/akumulátory a automaticky se spouští v případě výpadku hlavního napájecího zdroje.
Detekční oblast vymezuje prostor, který je monitorován detektory. Rozloha detekční oblasti závisí na nastavení systému, a především na technických specifikacích jednotlivých detektorů, protože každý typ detektoru může mít jinou efektivní účinnost.
Hlavním úkolem ovládacího zařízení je v případě elektrického zabezpečovacího systému ovládání a správa celého systému. Toto zařízení umožňuje spravovat základní funkcionality, monitorování prvků a zapínání nebo vypínání bezpečnostního systému (zastřeženo vs.odstřeženo). Ovládací zařízení může mít několik funkcí, které závisí na typu použitého zařízení. Ovládací zařízení mají nejčastěji podobu klávesnic, které mohou být případně doplněny dálkovým ovladačem nebo i více ovladači.
Panik (Panic) tlačítko – nazývané také jako tísňové tlačítko – slouží k okamžitému spuštění poplachu. V případě výskytu nebezpečné situace stačí pro spuštění poplachu toto tlačítko stisknout. Tísňové tlačítko se obvykle umisťuje na skrytá, ale snadno dostupná místa, o kterých vědí jen jejich potenciální uživatelé.
Pasivní detektor pohybu je elektronické zařízení sloužící k detekci pohybu v chráněném prostoru. Pasivní detektor pohybu, na rozdíl od aktivního detektoru, nevytváří vlastní pracovní prostředí. V praxi to znamená, že pasivní detektor do svého okolí nevysílá žádné záření, ale ve skutečnosti jen vyhodnocuje změny ve své blízkosti. Hlavním představitelem pasivních detektorů pohybu je všem dobře známý PIR detektor, čili pasivní infračervený detektor.
Pasivní infračervený detektor – označovaný jako PIR detektor – je v praxi nejpoužívanějším typem detektoru pohybu. PIR detektor patří do skupiny pasivních detektorů pohybu což znamená, že nevytváří vlastní pracovní prostředí. Tento typ detektoru využívá k detekci pohybu infračervené záření, které je vyzařováno lidmi nebo zvířaty. PIR detektor vyhodnotí poplach v případě, kdy se v detekčním poli pohybuje osoba s odlišnou teplotou, než je teplota okolního prostředí.
Funkce PET imunity je významná především v případě, pokud se v prostoru chráněném elektrickým zabezpečovacím systémem volně pohybují zvířecí domácí mazlíčci. Funkce PET imunity zajišťuje, že detektory dokážou rozpoznat rozdíl pohybujícími se lidmi, psy, kočkami nebo jinými domácími zvířaty. Detektory pohybu s PET imunitou tak v průběhu střežení nevyvolají kvůli pohybujícímu se zvířeti falešný poplach. Nicméně je však třeba brát v úvahu velikost a hmotnost zvířete. Velká a těžká plemena psů by totiž mohla způsobit, že tato funkce nebude fungovat správně. Proto výrobci detektorů vybavených touto funkcí v technických listech uvádějí také maximální výšku a hmotnost zvířete, u nichž je funkce PET imunita účinná.
Poplachový stav je stav elektrického zabezpečovacího systému, který vzniká v případě výskytu hrozícího nebezpečí. Poplach je aktivován v případě, že alespoň jeden z detektorů detekuje přítomnost narušitele v chráněném prostoru. Hlavním úkolem poplachového stavu je informování o pokusu narušit bezpečnost chráněného prostoru. Díky tomu lze rychle reagovat a minimalizovat škody na majetku.
Sabotáž je úmyslná, neodborná, a především nedovolená manipulace s komponenty elektrického zabezpečovacího systému s cílem narušit nebo vyřadit tento systém. Sabotáž může mít různou formu, a proto nemusí jít jen o fyzickou manipulaci s jednotlivými komponenty. Za sabotáž lze považovat i rušení signálu nebo zneužití přístupových údajů.
Signalizační zařízení je prvkem elektrického zabezpečovacího systému, který slouží k informování osob o přítomnosti nebezpečí a zároveň může na pachatele působit odstrašujícím způsobem. Signalizačních zařízení máme několik typů, které se od sebe liší způsobem signalizace. Optická signalizační zařízení – majáky – používají k signalizaci světelné záblesky a akustická signalizační zařízení – sirény – informují o nebezpečí prostřednictvím silných akustických tónů. V praxi se můžeme setkat také s kombinací obou způsobů signalizace, tj. s akusticko-optickým signalizačním zařízením.
Tamper nebo také zajišťovací kontakt je kontakt, který mechanicky chrání jednotlivé komponenty elektrického zabezpečovacího systému. Tamper se nachází v každém prvku zabezpečovacího systému a slouží k ochraně před sabotáží – poškozením nebo neoprávněnou, nežádoucí manipulací. Tamper je důležitým bezpečnostním prvkem, protože zajišťuje, že v případě výskytu jakékoli neoprávněné manipulace s komponentami zabezpečovacího systému, vyhodnotí ústředna toto jednání jako sabotáž a spustí poplach.
Ústředna je řídicím centrem celého elektrického zabezpečovacího systému. Ústředna spojuje do jednoho celku všechny komponenty zabezpečovacího systému. Přijímá, zpracovává, a především vyhodnocuje informace od všech prvků, které jsou v systému zapojeny. V případě výskytu poplašné situace se na příkaz ústředny spustí akustická a optická signalizační zařízení. Ústředna zároveň prostřednictvím napájecího zdroje napájí všechny prvky systému.
Vibrační detektor rozbití skla detekuje otřesy nebo chvění skla, které vznikají při nárazu nebo tlaku na sklo.
Přístupové systémy, vrátníky a docházkové systémy
Anti-Passback je mechanismus určený na monitorování a prevenci před zneužitím přístupových práv. Tento mechanismus zabraňuje tomu, aby jedna přístupová karta nebyla použita pro přístup dva nebo vícekrát za sebou. To znamená, že z dané zóny musíte nejprve odejít, aby vám byl s danou kartou povolen opětovný vstup do stejné zóny. Díky této funkci není možné, aby dvě a více osob vstoupily do chráněné zóny s použitím pouze jedné jediné karty.
Autonomní čtečka je ideálním řešením pro menší nebo odlehlé lokality. Zařízení obsahuje veškerou vyhodnocovací a řídicí logiku. Autonomní čtečka pracuje samostatně a nemusí být napojena na přístupový kontrolér jako v případě standardních čteček.
Branka je základním nástrojem pro řízení přístupu osob do chráněného prostoru. S malými rozdíly funguje na podobném principu jako turniket. Branka, na rozdíl od turniketu, nepoužívá rotační mechanismu, ale funguje na základě otevírání a zavírání křídel. Branky mohou být ovládány například pomocí čtečky, tlačítka nebo pohybového senzoru.
Emergency / Anti-Panic funkce umožňuje rychlou a bezpečnou evakuaci osob. To znamená, že například v případě turniketu dojde k uvolnění ramen, díky čemuž lze přes turniket procházet oboustranně bez kontroly. Tato funkce se spouští pouze v případě výskytu nouzové situace. Emergency / Anti-Panic funkci lze spustit dvěma způsoby:
- Automaticky – V tomto případě musí být turniket propojen s elektrickou požární signalizací. Po spuštění požárního poplachu elektrická požární signalizace odešle turniketům příkaz k odblokování ramen.
- Manuální – Na turniketu se nachází tlačítko, jehož stisk způsobí uvolnění ramen. Toto tlačítko by mělo být obsluhováno pracovníkem ostrahy nebo jiným kompetentním zaměstnancem.
Kontrolér je řídicím centrem celého přístupového systému. Jeho úkolem je zpracování údajů z čteček, vyhodnocování žádostí o vstup, kontrola vstupů do chráněných zón a také zaznamenává historii vstupů, odchodů a průchodů. Kontrolér zajišťuje flexibilní management, monitoring v reálném čase a plnou kontrolu nad přístupovým systémem.
Standardní kontrolér poskytuje možnost komunikace prostřednictvím ethernetového rozhraní nebo prostřednictvím RS-485. Kontroléru je samozřejmě potřeba vybírat s ohledem na maximální počet připojených dveří/čteček, kapacitu uživatelů apod.
Přístupová čtečka je elektronické zařízení sloužící ke čtení identifikačních znaků uživatele. U čteček si musíme dát pozor na to, jaké identifikační znaky pomocí čteček chceme číst. Prostřednictvím různých čteček můžeme číst například RFID tagy, biometrické údaje, QR kódy a podobně.
Systém kontroly vstupu, označovaný také jako přístupový systém, je bezpečnostní mechanismus, který nahrazuje standardní klíčový systém. Přístupový systém spravuje vstup oprávněných osob do vybraných prostor a správci objektu případně bezpečnostní službě poskytuje rychlý přehled o tom, kdo se kde pohybuje v konkrétním čase. Systém kontroly vstupu tvoří softwarová a hardwarová část. Hardware obvykle zahrnuje různé typy kontrolérů, přístupových čteček, turniketů, branek apod. Díky široké modularitě lze systém kontroly vstupu zpravidla navrhnout přesně podle stanovených požadavků.
Turniket je zařízení fungující na podobném principu jako branka a obvykle umožňuje průchod jedné osobě. Ovládání turniketů je realizováno nejčastěji prostřednictvím přístupového systému. Hlavním účelem turniketů je regulace vstupujících osob do chráněného prostoru a omezení vstupu neoprávněných osob. V současnosti je na trhu mnoho typů turniketů.
Automatická závora je elektromechanické zařízení, které slouží k zabránění průjezdu vozidel. Pro rychlé a plynulé odbavení vozidel se automatická závora nejčastěji používá v kombinaci s kamerou podporující čtení RZ nebo s různými přístupovými čtečkami.
Další pojmy
Biometrie je v současnosti nejbezpečnější identifikační metodou. Pod tímto pojmem si můžeme představit soubor metod určených k identifikaci osob na základě jedinečných fyziologických a behaviorálních charakteristik člověka. Mezi nejběžnější metody biometrické identifikace patří:
- Otisk prstu
- Rozměr dlaně
- Krevní řečiště
- Biometrie obličeje
- Sken oka – duhovky nebo sítnice
Při identifikaci prostřednictvím biometrie se uživatel nemusí obávat, že zapomene PIN kód nebo ztratí RFID kartu. Hlavními výhodami biometrické identifikace jsou univerzálnost, jedinečnost, stálost a bezpečnost.
Elektrický / elektromagnetický dveřní zámek slouží k zabezpečení dveří a zabraňuje vstupu neoprávněných osob do chráněného objektu. Elektrický / elektromagnetický dveřní zámek blokuje dveře stejně jako mechanický zámek s tím rozdílem, že umožňuje otevření dveří na dálku, bez použití klasického klíče, například prostřednictvím domácího telefonu.
I/O je zkratka označující VSTUPY/VÝSTUPY (INPUTS/OUTPUTS), kterými je dané zařízení vybaveno.
Řídicí jednotka celého systému je obvykle označena jako Master a další přidružená zařízení potom nesou označení Slave. Komunikace probíhá tak, že Master vysílá příkazy do přidružených jednotek Slave.
MIFARE je dalším z komunikačních standardů. Mezi největší výhody protokolu MIFARE patří především větší paměť a vyšší úroveň zabezpečení. MIFARE tagy používají identifikační 32bitové číslo. Pracovní frekvence, na které probíhá komunikace, je 13,56 MHz.
RFID (Radiofrekvenční identifikace) je způsob automatické bezkontaktní identifikace, která pro přenos informací využívá elektromagnetické pole. Nejčastěji používané nosné frekvence (v Evropě) jsou 125 kHz, 13,56 MHz a 868 MHz. Osoba nebo objekt se identifikují prostřednictvím tzv. RFID tagu, ze které RFID čtečka přečte na něm uložené informace.
RFID tag je malé elektrické zařízení, které je nositelem informace o osobě nebo předmětu. Každý RFID tag má jedinečný číselný kód obsahující zakódovaná data, jejichž prostřednictvím je osoba nebo předmět identifikována. RFID tag může být v různých formách. Nejčastěji se s nimi můžeme setkat ve formě klíčenky nebo karty.
V praxi se používá více typů RFID tagů, které se liší především použitou nosnou frekvencí:
- 125 kHz (nízká frekvence) – Čtečky s nízkou frekvencí jsou schopny číst maximálně do vzdálenosti 15 cm. Nejčastěji se s nimi můžeme setkat například u přístupových systémů.
- 13,56 MHz (vysoká frekvence) – Čtečky s vysokou frekvencí jsou schopny snímat až do vzdálenosti 1 m. S těmito čtečkami se běžně setkáváme u elektronických peněženek, sytém kontroly vstupů a docházkových systémů.
- 868 MHz (velmi vysoká frekvence) – Se čtečkou s velmi vysokou frekvencí lze číst až na vzdálenost několika metrů. Takové řešení je nejvhodnější pro velkokapacitní skladové systémy.
Jeden ze standardů sériové komunikace, který vychází ze svého předchůdce RS-232, a který se využívá především v průmyslovém prostředí. Narozdíl od RS-232 umožňuje vytvářet sítě/sběrnice s až 32 zařízeními, přičemž komunikace může probíhat až na vzdálenost 1 200 m a to i v prostředí, ve kterém dochází k rušení elektrických signálů.
Stupeň krytí IP označuje odolnost zařízení před vniknutím cizího tělesa nebo kapaliny do zařízení. Stupeň ochrany krytím bývá označen zkratkou IP + dvěma ciframi dle definice mezinárodním standardem IEC 60529. První číslice udává ochranu před vniknutím cizích předmětů a před nebezpečným dotykem, druhá číslice udává stupeň krytí před vniknutím kapaliny. Zařízení mohou mít maximální stupeň krytí IP 69.
Tamper je kontakt / spínač nacházející se téměř v každém zabezpečovacím zařízení. Jeho úkolem je spustit poplach v případě neoprávněného narušení integrity daného zařízení, například v případě otevření krytu, odstranění zařízení z montážní plochy nebo odpojení zařízení ze sítě.
TCP/IP představuje soubor komunikačních protokolů používaných pro propojení a vzájemnou komunikaci síťových zařízení. Takovými zařízeními jsou v našem případě především všechny IP kamery, IP vrátníky, IP reproduktory, IP záznamová zařízení (NVR), switche apod.
Jedinečný identifikátor (UID) je číselný nebo alfanumerický kód, který je přiřazen k jednomu zařízení nebo osobě v rámci daného systému. UID umožňuje adresovat toto zařízení nebo osobu tak, aby bylo možné k němu přistupovat a komunikovat s ním. Jedinečné identifikátory lze přiřadit čemukoli, co je třeba odlišit od jiných, například jednotlivým uživatelům, zařízením apod.
Wiegand je komunikační protokol, který však funguje na rozdílném principu než protokol MIFARE nebo RFID. Wiegand funguje na principu tří vodičů – GND, DATA0 a DATA1. Přenášená data se mírně liší v závislosti na typu použitého Wiegand protokolu. Nejčastěji používané protokoly jsou Wiegand 26 a Wiegand 30, ale také se můžeme setkat s Wiegand protokoly, které jsou označeny čísly 32, 40 nebo 42-P. Výhodou signalizačního formátu Wiegand je i možnost vytvoření delší kabelové trasy mezi čtečkou a kontrolérem.
